↑ Return to Klub

Historie

Tampa Bay Lightning byli svého času první oficiální tým profesionálního sportu v Severní Americe, který měl majoritního vlastníka za hranicemi kontinentu. Fungování a výsledky mužstva byly totiž ostře sledovány nejen na západním pobřeží Floridy, ale i v Tokiu, v kanceláři Yoshio Nakamury, japonského obchodníka a prezidenta klubu. Ten hned prvního dne svěřil všechny záležitosti hokejového týmu do rukou Phila a Tonyho Espositových, bývalých hvězd NHL, kteří u týmu začali zastávat funkce generálního manažera (Phil) a provozního ředitele (Tony).

Bratři Espositové si na místo hlavního trenéra vybrali šikovného Terryho Crispa. Tvorba týmu začala výběrem hráčů prostřednictvím draftu. Volba Lightning číslo 1 v draftu 1992 padla na obránce Romana Hamrlíka, který se záhy stal pro mužstvo nepostradatelným, stejně tak jako o rok později vybraný útočník Chris Gratton. Tento robustní hráč přinesl do týmu sílu a schopnost střílet góly. Výborným obchodním tahem bylo získání brankáře Darrena Puppy z Floridy v přerozdělovacím draftu 1993.

Do hokejového kolotoče vstoupily Blesky společně s Ottawou Senators v ročníku 1992-93. Na začátku sezóny se Philu Espositovi podařilo přilákat pozornost médií tím, že angažoval do přípravného utkání brankářku kanadské reprezentace Manon Rheaume, která během jedné třetiny zaznamenala sedm úspěšných zásahů. Na dlouhou dobu to bylo ale to jediné, čím Esposito a jeho tým veřejnost zaujali. V průběhu prvních tří ročníků výkony týmu spíše kolísaly, ale i tak na jeho zápasy chodil rekordní počet diváků. Po první sezóně opustila Tampa arénu Expo Hall pro 10 400 sedících diváků a nastěhovala se do Thunder Domu, který měl největší počet míst k sezení (28 000) v celé NHL.

Na střetnutí Lightning v této hale několikrát přišlo přes 23 000 diváků. Na utkání proti rivalské Floridě Panthers zavítalo dokonce 27 227 fanoušků, což je rekord NHL. Teprve v sezóně 1995-96 se ovšem Tampa osmým místem ve Východní konferenci kvalifikovala do play off. V bojích o Stanley Cup ale ztroskotala hned v prvním kole na Philadelphii Flyers, když prohrála 2:4 na zápasy. Klub se v té době opíral především o výkony útočníka Briana Bradleyho, který byl v týmu Tampy nejlepším střelcem ve všech prvních čtyřech sezónách. Přínosem pro útočnou hru mužstva byli rozhodně i Evropané Petr Klíma a Mikael Andersson.

V následujících dvou sezónách ale Bleskům účast v play off opakovaně unikla a klub postupně opustili jak Gratton, tak i Hamrlík. Slaboučkou náplastí na poraněnou hrdost klubu byla účast hráčů Roba Zamunera (Kanada) a Mikaela Renberga (Švédsko) na OH 1998 v Naganu. Tým se totiž v samotné NHL propadal stále hlouběji a v sezónách 1997-98 a 1998-99 skončil vždy na posledním místě ligové tabulky. Mužstvu hodně škodily jak časté změny majitele, tak i poněkud chaotické vedení kouče a generálního manažera v jedné osobě Jacquese Demerse. Ten v zoufalé snaze zlepšit výkony svých svěřenců sahal až příliš často k rozsáhlým hráčským výměnám a na výsledcích nestabilizovaného kádru se to silně projevovalo. Demers byl také podle očekávání za mizerné výkony týmu na konci sezóny 1998-99 propuštěn a jeho pozici zaujal Steve Ludzik. Novým generálním manažerem se současně stal Rick Dudley, který přišel z Ottawy.

Toto nové vedení Tampy si před sebe postavilo nelehký úkol vybudovat z Lightning úspěšný tým. A to na základě dlouhodobé práce s talentovanými hráči, které by měli osobním příkladem vést ostřílení harcovníci typu našeho Petra Svobody. Že půjde o bezesporu velmi bolestný proces, ukázal jasně ročník 1999-2000. Blesky skončily až na předposledním místě celé NHL, a to ještě jenom díky tomu, že do soutěže přistoupili Atlanta Thrashers.

Naprosto stejná situace se bohužel opakovala i o rok později. Lightning v základní části nastřádali mizerných padesát devět bodíků a znovu byli celé lize téměř pro smích. Talentovaní hráči jako Brad Richards, Fredrik Modin, Vincent Lecavalier, Pavel Kubina nebo Kevin Weekes se sice snažili, seč mohli, ale prokletí nekonečných neúspěchů se jim zlomit nepodařilo. Možná i proto, že za celou sezónu prošlo kádrem Blesků pětatřicet hráčů, v to počítaje pět gólmanů.

Ani desáté výročí založení klubu neoslavila Tampa výrazně zlepšenými výkony. Za hlavní pozitivum její hry lze považovat fakt, že až do konce roku 2001 patřila k týmům s nejméně obdrženými brankami. Největší zásluhu na tom měl skvělý brankář Nikolaj Chabibulin. Škoda jen, že si svoji formu nedokázal udržet i ve druhé polovině ročníku 2001-02. Mužstvo srážely do kolen i zdravotní problémy a nevyrovnaná hráčská kvalita. V důsledku toho si Lightning již posedmé za sebou nezahráli v play off.

Přesto dokázali nasbírat poprvé od roku 1997 více než 60 bodů, první úplná sezóna pod bývalým asistentem Johnem Tortorellou napovídala, že se v Tampě blýská na lepší časy.

To potvrdil i následující ročník. Poprvé v historii získali Lightning více než 90 bodů, což jim přineslo rovněž primát v Jihovýchodní divizi. Kapitán Dave Andreychuk dovedl svůj tým k vítězství v prvním kole proti Washingtonu. V tom následujícím narazily Blesky na New Jersey Devils a pozdějšímu vítězi celého play off nedal postup příliš práce.

Přesto mužstvo z floridského poloostrova ukázalo svůj potenciál, před výborným Chabibulinem se činil kvartet Prospal, Lecavalier, Richards a St. Louis, v obraně vystoupil z anonymity Dan Boyle, stale lépe hral i Pavel Kubina. Po trpkých časech hráčům zmizela z úst pachuť porážek, chtěli konečně začít pravidelně vyhrávat. Tak zněl i cíl pro další sezónu, která bude v klubové kronice navždy zapsána zlatým písmem.

Kádr zůstal pohromadě, pouze Václav Prospal kývl na lukrativní nabídku Anaheimu, plnohodnotnou náhradu našlo vedení týmu v osobě Coryho Stillmana. Rekordní základní část, po níž se stala Tampa díky 106 bodům druhým nejlepším týmem celé ligy, dodala mužstvu sebevědomí, Blesky si postupně lehce poradily s newyorskými Islanders a s Montrealem. Finále konference jim postavilo do cesty Philadelphii Flyers. Vyrovnanou sedmizápasovou bitvu ukončila trefa Fredrika Modina a dlouholetým outsiderům zbýval k vysněnému triumfu poslední krok.

Calgary Flames byli na západě podobným překvapením, duel neměl jasného favorita, spíše se hovořilo o souboji brankářů. Jak Chabibulin, tak Miikka Kiprusoff dostávali své pověsti, série dospěla k sedmému zápasu. V něm si vzal hlavní slovo Ukrajinec Ruslan Fedotěnko a dvěma góly rozhodl o výhře Blesků 2:1. Dave Andreychuk si na Stanley Cup musel počkat dvaadvacet sezón, Tampě k tomu stačilo pouhých dvanáct. Centr Brad Richards obdržel Conn Smythe Trophy, úspěch sklízelo mužstvo i na slavnostním předávání cen. John Tortorella pózoval s Jack Adams Trophy pro nejlepšího trenéra, ovšem hlavní hvězdou večera byl Martin St. Louis. Vyhrál soutěž produktivity (stačilo mu 94 bodů, vyjma zkrácené sezóny 1994-95 nejméně od roku 1968), zároveň získal i Hart Trophy a Lester B. Pearson Award.

Během výluky odešel Stillman do Caroliny, návrat ohlásil Prospal, ovšem za Nikolaje Chabibulina, který měl v „nové“ NHL oblékat dres Chicaga, adekvátní nástupce nepřišel. Bez kvalitní brankářské jedničky šly výsledky dolů a i kvůli poklesu formy St. Louise se kvalifikovala Tampa do play off až z osmého místa, v něm nestačila na Ottawu.

Generální manažer Jay Feaster nacpal přes 40% klubového rozpočtu do udržení tria Lecavalier, St. Louis, Richards, čímž si svázal ruce při shánění posil, mužstvo navíc opustil pilíř zadních řad Kubina, který zamířil do Toronta. Na post prvního gólmana nakonec angažoval Marca Denise z Columbusu. Jenže Denis ani zdaleka nepředváděl výkony, jaké se od něj čekaly, přesto Lightning zažili relativně dobrou sezónu, z třetího na sedmé místo spadli až poslední hrací den vinou divizního rivala Atlanty. Lecavalier překonal individuální klubové rekordy, starou formu našel St. Louis, ale ani nejlepší útočný tandem ligy nestačil v prvním kole na defenzivní hradbu New Jersey.

Během sezóny 2007-08 spadla Tampa zpátky tam, odkud se kdysi pracně vydrápala – na samé dno NHL. Sázka na Denise nevyšla, dokonce ho vedení mužstva poskytlo zdarma ostatním. Ani Brad Richards, nejlépe placený hráč týmu, nepodával výkony hodné svého bankovního konta, a tak se v přestupním období stěhoval do Dallasu. Odešel i Prospal (Philadelphia), v brance dostával šanci finský talent Karri Rämö, během prázdnin se daly očekávat velké změny.

A velké změny nakonec i přišly. Na draftu 2008 si Tampa vybrala z celkově prvního místa talentovaného centra Stevena Stamkose. Novým trenérem se stal televizní analytik Barry Melrose a generální manažer Brian Lawton se činil i na trhu s volnými hráči. Do klubu přišel Ryan Malone, Andrej Meszároš za Filipa Kubu, Radim Vrbata a především veteráni Gary Roberts, Mark Recchi a Olaf Kölzig. Blesky si dokonce první dvě utkání sezóny 2008/09 zahrály v Praze, obě ale nezvládly a podlehly Rangers v obou případech 1:2. Soupiska týmu vypadala kvalitněji než před sezónou ale dostat se na vítěznou vlnu bylo stále v nedohlednu. Hlavní kouč Barry Melrose se tak pakoval už po 16 zápasech a nahradil ho dosavadní asistent Rick Tocchet. Bohužel, ani Tocchet nedokázal najít recept na vítězství a Tampa skončila opět v suterénu NHL na předposledním místě.

Lawton si na vstupním draftu 2009 vybral zadáka Victora Hedmana, od kterého se očekávaly velké věci. Přes léto odešli téměř všichni veteráni a přišli noví hráči. Kvalitní, kteří měli mužstvo pozvednout. Jmenovitě šlo o útočníka Alexe Tanguaye, brankáře Antera Niittymäkiho a beka Mattiase Öhlunda. Posledně jmenovaný přišel hlavně za cílem dělat mentora krajanovi Hedmanovi. Tým opět posílil ale výsledků se fanoušci zas a znovu nedočkali. Öhlund hrál pod očekávání a Tanguay se stal doslova propadákem. Rick Tocchet nedokázal udržet tempo a výhry střídaly prohry. Přestože Steven Stamkos dokázal nastřílet přes padesát branek (51) a s Martinem St. Louisem udělat prakticky nejlepší duo ligy, tým opět skončil na posledních příčkách, tentokrát na 24. místě. Bylo jasné, že vedení klubu čeká pořádné zemětřesení.

V létě 2010 tým odkoupil miliardář Jeffrey Vinik a vyhodil téměř celé vedení Lightning. V tu chvíli se opravdu nad St. Pete Times Forum doslova zablýsklo. Pochopitelně ve smyslu na lepší časy. Na post generálního manažera získal legendu NHL Stevea Yzermana a ten následně přivedl jako hlavního kouče zelenáče Guye Bouchera. Zelenáčem ale pouze v kolotoči NHL, jinak měl mnoho úspěchů z juniorských lig a AHL. Yzerman nad draftu z šestého místa vybral forvarda Bretta Connollyho a mohlo začít budování vítězného týmu. Zbavil se nevýrazného Andreje Meszároše a přivedl zpět Pavla Kubinu, od Flyers také přivedl Simona Gagneho. Nová sezóna 2010/11 mohla začít. Hned na začátku Tampa opravdu překvapila, pod Boucherem hrála ofenzivní hokej a po prvním měsíci byla na prvním místě Východní konference. Během sezóny sice párkrát klopýtli, ale do Play-off se dostali takřka bez problémů. Po třech letech na dně NHL se konečně probojovali do vyřazovacích bojů. V prvním kole stáli na pokraji vyřazení od Tučňáků, tým se ale nakonec vzchopil a dokázal sérii otočit. Hladce si poradili i s Capitals a teprve podruhé v klubové historii hráli Lightning finále Východní konference. Do cesty se jim však postavili budoucí vítězové Stanley Cupu Boston Bruins. Po sedmizápasové bitvě se nedalo skrývat zklamání, jediný krůček nás dělil od samotného Finále. Po všech těch letech útrap ale byli všichni po sezóně naplněni optimismem.

Do dalšího ročníku 2011/12 šli všichni s velkým očekáváním a s cílem zopakovat předešlou tak úspěšnou sezónu. Smlouvu na další rok podepsal veterán Dwayne Roloson, který do týmu přišel v lednu a především hlavní strůjce úžasné cesty do konferenčního finále. Na své nadpřirozené výkony ale nedokázal navázat, dalo by se dokonce říct, že byl přesným opakem toho, čím byl v Playoffs. Blesky měly nejhorší statistiku v obdržených gólech, každým zápasem dostávali velké příděly branek. Týmová dvojka Mathieu Garon se sice vybičoval k dobrým výkonům a táhl mužstvo do postupové osmičky, těsně v závěru si ale poranil třísla a byl mimo do konce sezóny. S Rolosonem bez formy dostal šanci mladík Dustin Tokarski ani ten ale nedokázal tým procpat do Play-off a hráči museli spolknout hořkou pilulku dalším rokem bez vyřazovacích bojů. Po předešlém roce a naději na Stanley Cup to bylo tedy velké zklamání. Jediný hráč, který na tuto sezónu bude vzpomínat v dobrém je Steven Stamkos. Ten dokázal nastřílet neuvěřitelných 60 branek, bohužel na postup do Play-off nestačily.

Tentokrát z 10. místa vybral Steve Yzerman obránce Slatera Koekkoeka na draftu 2012. Tým získal potencionální jedničku, mladého obra Anderse Lindbäcka. Defenzívu přišel posílit veterán Sami Salo a vrátil se i zadák Matt Carle. Sestavu doplnili talentovaní mladíci a Tampa jde do dalšího ročníku opět s velkým očekáváním. Postup do Play-Off bude jasným cílem.

Děkujeme webu nhl.cz za svolení publikovat tento článek na našem serveru.
http://www.nhl.cz/CZ/kluby/29/tampa_bay_lightning.html

„Rozdávat rady je zbytečné. Moudrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne.“ Mark Twain